Přemetení na mezistěny

Úvodem přednášky je třeba připomenout několik základních věcí z anatomie a fyziologie včely medonosné, ze kterých metoda převedení včelstev na mezistěny vychází.

Včely stavějí plásty z čistého vosku a získávají ho jako produkt metabolismu vlastního těla. Voskové šupinky se tvoří ve voskotvorných žlázách, umístěných na zadečku. Je obdivuhodné, že včely dovedou využít zplodiny vlastního metabolismu a stavějí z nich dokonalé dílo – plásty, které pak používají k odchovu plodu a k uskladnění zásob medu a pylu. Stavbou plástů zachovává včelstvo sama sebe. V živočišné říši je to jev ojedinělý a pro včely velmi typický.

Tvoření vosku má počátek v tukových tělískách. Tam vznikají zvláštní buňky – oenocyty, později směs uhlovodíků, mastných kyselin, esterů, alkoholů a aromatických látek, převáděná do kanálků vyúsťujících na ploše voskotvorných zrcadélek. Zde tuhnou na voskové šupinky, základní stavební materiál včelích plástů. Vosková šupinka váží 0,6-0,8 mg  a na 1 kg vosku je jich třeba 1,2-1,8 miliónů.

Z voskotvorných buněk proniká vosk přes chitinizovanou stěnu zrcadélka mikroskopickými
otvůrky, po vyloučení na vzduchu tuhne a vytvoří šupinku, která má téměř stejný tvar jako příslušné voskové zrcadélko.

Jsou- li ve včelstvu vhodné podmínky pro stavbu díla, odebírá včela vytvořené šupinky vosku kartáčky 3. páru noh a podává je k 1. páru a ke kusadlům, kde vosk zpravuje do potřebného tvaru a umístí na vznikající plást. Než se vytvoří další šupinky, věnuje se jiným pracím v úlu. Není- li však ve včelstvu stavební pud, zbavují se včely voskových šupinek tak, že je vyhazují na dno úlu a jako nečistoty pak vynášejí ven. Je proto naprosto nevhodné bránit včelám ve stavbě díla v domnění, že tak bude ušetřen med, neboť tvorba vosku je u mladušek fyziologický proces, probíhající nezávisle na tom zda se vosk uplatní při stavbě díla či nikoliv.

Podmínky ke stavbě plástů:

1. Přísun potravy trvající více dní. Tato podmínka je splněna, když nastane možnost jarní snůšky z rozkvetlých stromů.

2. Včelstvo je schopno stavět, má- li dostatek stavby schopných mladých včel ve stáří dvanácti dnů. Ty jsou schopny vylučovat nejvíce vosku.

3. Je-li včelstvo schopno v místě stavby vytvořit a udržet teplotu 35°C. Jen v tak vysoké teplotě začínají voskové žlázy svoji činnost. Nemá- li včelstvo jednu z těchto podmínek, nebude stavět.

Praktické zkušenosti ze včelaření

V roce 1973 jsem na konci července jako každý rok zúžil včelstva v úlech  Budečák jen na plodiště s 10 rámky.

Po zakrmení cukerným roztokem přišla intenzivní medovicová snůška koncem srpna a v první polovině září. Z celkových takto zúžených včelstev v počtu 13 ks se více jak 1/3 včelstev ve volném medníkovém prostoru, který byl spojen s plodištěm jen průchodem přes mateří mřížku o velikosti 1-2 dm2, vystavěli divočinu a zanesli ji množstvím medu cca 5-7 kg.

Tehdy jsem v praxi poznal, že včely mají za určitých podmínek obrovské schopnosti ke stavbě, jež lze využít k našemu prospěchu i prospěchu včel.

Dalším odpozorovaným faktem bylo zjištění, že po zúžení jen na plodiště se včely ocitnou vyvěšené v bradách na česnech, odkud pomalu, ale jistě během několika dní bez užitku vymizí. Propojením těchto poznatků s teorií získanou studiem literatury, jsem se rozhodl pro pokus zakrmit a zazimovat včelstvo na mezistěnách.

Zimování na mezistěnách

První metodiku jsem vytvořil jen pro zimování v plodišti zateplených úlů.

Základem metodiky je termín zásahu kolem 20.7. dle stanoviště, klimatických a pastevních podmínek.

Čím jsou horší, tím musí být zásah proveden dříve.

Provedení zákroku je následující:

- vyndání všech rámků z úlu

- vložíme cca 10 ks mezistěn dle síly včelstva

- nametení všech včel zpět, pokud při vyndávání nalezneme matku, můžeme ji vrátit zpět v přidávací klíce pro rychlejší zklidnění včelstva

- pak včelstvo uzavřeme

- a začneme intenzivně krmit

První dávka krmení je asi 10 kg tj. tři 4 litrové sklenice ihned po přemetení. Pak uděláme asi týdenní pauzu pro možnost, aby si matka mohla udělat pořádné zimní hnízdo, pozvolně dokrmujeme na 15 -18 kg cukerných zásob, dle průběhu klimatických a pastevních podmínek.

Odebrané rámky s plodem po ometení dáme sousednímu včelstvu do medníku na dochování. Z toho plyne, že tento zásah je vhodný v jednom termínu provádět max. u 50% včelstev. Medné plásty z přemeteného včelstva vytočíme a bez obav, že nám budou chybět, je můžeme vyvařit na vosk.

Druhou metodiku jsem vytvořil pro zimování ve více nástavcích zateplených i nezateplených. Základní postup je stejný jako předchozí, jen vkládáme dva vysoké nástavky, nebo tři nízké nástavky, což by mělo odpovídat přibližně 50% původního prostoru včelstva. První dávku cukru zvýšíme na 12-15 kg, a pak konečné dokrmení provedeme na 21-24 kg cukru.

Po získání zkušeností s touto metodikou včelaření jsem ji začal aplikovat i v průběhu celé
včelařské sezóny za podmínek stanovených anatomií a fyziologií včely medonosné vztažené k aktuálnímu stavu fenologie a meteorologických podmínek.

Příkladem může být převedení jednoho včelstva na jinou rámkovou míru (v případě vyššího počtu včelstev je celý proces jednodušší).

Osazení nového úlu včelami:

Nový úl osazujeme zásadně rojem nebo smetencem. Nesnažíme se využívat původního díla a postupně včelstvo převádět na novou rámkovou míru. Ztratíme tím rok a výsledky nejsou uspokojivé.

Chceme-li převést včelstvo z jiné rámkové míry, je nejlepší odstranit v prvním červnovém týdnu matku a z naražených matečníků ponechat jediný (nejlépe zaměnit za matečník z materiálu od inseminované matky).

Včelstvo využije snůšku, plod vyběhne a mladá matka se oplodní. Když položí první vajíčka, smeteme celé včelstvo na tomtéž místě pouze na mezistěny do nového úlu, který je objemem cca 50-70% původního úlu. Plynule krmíme roztokem cukru 1:1, aby včely nepřestaly stavět.

Původní plásty včetně plodištních můžeme vytočit, jelikož tam není žádný zavíčkovaný plod. Termín smetení včelstva připadá na konec června až začátek července a rozhodně není vhodné čekat s odstraněním staré matky déle. Včelstvo by již do zimy nestačilo dostatečně zesílit. Platí všeobecná zásada, že čím dříve úl osazujeme, tím méně včel k tomu potřebujeme (neměli bychom však přemetat včelstvo, které nezvládá obsadit ani dva prostory rámkové míry 39x24) a tím nevznikne po přemetení dostatečně  silné včelstvo k  zazimování.

Když včelstvo vystaví jeden nástavek a začnou se líhnout ve větším množství mladušky, což bývá asi do měsíce po usazení smetence, nasadíme nahoru další nástavek nebo zaměníme pořadí, je-li již včelstvo ve dvou a spodní dosud nedostavělo. Mezi mezistěny v horním nástavku vložíme jeden plodový plást a náhradou za něj zavěsíme k plodu ve spodním nástavku plást z horního nástavku. Bez ohledu na případnou mírnou snůšku pokračujeme v krmení. Včelstvo nyní vyžaduje mnoho potravy, aby stavělo a sílilo. Včelstvo, smetené v květnu, může takto vystavět do konce srpna až 5 nástavků s průměrnou spotřebou 10 kg cukru na „zabydlení“ jednoho nástavku.

Červencové přemetence však do konce srpna vystaví průměrně jen dva nástavky. Rozhodneme-li se je takto zazimovat, musí být horní nástavek téměř zcela plný zavíčkovaných zásob a spodní také zčásti zanesen, což představuje 18-20 kg zásob.

Závěr

Zhodnocení použití metody zimování na mezistěnách:

Přednosti:

• zlepšení zdravotního stavu
• zrychlení obnovy díla
• zvýšení produkce medu min 10%
• možnost snadného přechodu na jinou rámkovou míru
• boj s nosemou
• skladování díla odpadá zejména v letním nejkrizovějším období
• využití starších včel
• jedna z metod protirojových opatření
• využití při boji s varroázou – možnost vynechání gabonu a provedení aplikace Formidolem ve správnou dobu
• zvýšení obrany proti moru

Subjektivní dojem – včelstvo je slabší než nepřemetená včelstva . Realita hovoří naopak, a to hlavně díky tomu, že pro zazimování (přípravu zimních zásob) využíváme opravdu letní generace včel (červnové a červencové včely) a šetříme tak zimní generaci včel, jež se líhne v tomto případě v srpnu, září i říjnu. Je pravdou, že pak matky při tomto způsobu zazimování déle kladou, ale z hlediska varroázy je to v tomto případě méně nebezpečné, neboť jsme provedli ošetření bezplodého smeteného včelstva na mezistěnách. Navíc i odborná literatura potvrzuje provedenými pokusy méně roztočů na novém díle Pro tuto metodu je však nutností alespoň průměrná snůška pylu (pastviny, horší porost slunečnice, hořčice, jetel, vojtěška, zlatobýl).

Nedostatky – zvýšená časová náročnost na ošetřování jednoho včelstva (10% medu nahradí zvýšené úsilí, lepší než mít o 10% víc včelstev). Takto ušetříme náklady a práci s jedenáctým včelstvem navíc.
Využití této metodiky (i částečné) je možno během celého včelařského roku.

Literatura:

Veselý a kol.-Včelařství
Kodoň -Včelí vosk
Brenner -Základy včelaření
Svoboda -Včelařská encyklopedie
Kamler, Oliva, Ptáček -Nástavkové včelaření
¨